History
Jak to všechno začalo
„Co to hraješ? - Dotu. - Cooo?! Vždyť to je warcraft ne? - No, ale ta mapa se jmenuje dota. - Aha – Jdete hrát se mnou? …“
Asi tak vypadal rozhovor před čtyřmi lety na jedný zábavný přednášce, když jsme všichni koukali do noťasu. Já, Ondra a náš guru Venca. Rychle jsme si stáhli mapu (myslim, že to byla 6.32b, ale ruku do ohně bych za to nedal), rozjeli wary a nedočkavě koukali na loadovací screen. Kdybychom tehdy věděli, že tím nezabijem jen jednu otravnou přednášku, ale že zabijem ještě i spousty dalších otravných přednášek, ke kterým se připojily spousty odpoleden, večerů, nocí i ran, spousty domácích povinností, příprav na zkoušku a v pozdějších fázích i piv s kamarády, randíček s budoucími misskami, topmodelkami i pornoherečkami a obědů u babiček (a to že to naše babičky uměj u plotny roztočit).
„Pickněte si nějakýho hrdinu! - Kterej je dobrej? - To je jedno, všichni jsou dobrý! (Venca jakožto nejzkušenější player měl výborný rady už od začátku)“ … Pickuju silencera, Ondra juggera a Venca bere proti nám crixalise. Provedeme pár nesmyslných nákupů a někam běžíme. Vypadá to, že hrajeme spíš schovku než dotu, pobíháme lesem a nemůžem se najít. Venca si v klidu farmí. Za chvilku začneme v bázi s Ondrou zkoumat itemy. „Týýý jo, já chci ten ohnivej orb, tu Perverzenc, jak jí seženu? - Tam máš napsáno z čeho se to skládá. - Jenže tady to nikde není. - Oni jsou ještě tajný krámky v lese, tam to budou mít.“ …. Za 5minut: „Ty vole Venco, kde je ten krámek, nemůžem ho najít? - Tady ...blik, blik – Dík. … Už jsme ho našli, tak co si koupíme...“ Mlask háky, šup ulti – FIRST BLOOD! DOUBLE KILL! „Venco, ty jsi ale čů...! To není fér! To si děláš pr...!“
Pak už to šlo rychle. Killing spree, megakill,..., monsterkill. Venca se bavil.
Dostali jsme školu. A to nejen doty, ale i života. Ponaučení znělo - nikdy nevěř Vencovi s Crixalisem (hlavně když hraje s tebou v týmu :))). Nešlo o to jak to dopadlo, ale že se ten mor (za/vy)semenil v našich počítačích. Od téhle chvíle jsme sešli na temnou cestu a stali se z nás „ti druzí“.